Červnové hádky

středa 10. červen 2009 14:17

Vzhledem k tomu, že za čtrnáct dní mě čeká bakalářská zkouška, nemám tolik času psát na svůj blog jako dříve. Mými věrnými společníky jsou teď Brockettovy "Dějiny divadla", divadelní hry a teoretické statě. V hlavě už se mi motá Aristotelés s Diderotem, Franz Moor z mých milovaných "Loupežníků" Friedricha Schillera mě chodí po nocích strašit. Do toho představa přísné komise, která po mé osobě bude chtít dokázat, že tři roky studia na DAMU nejsou  zahozeným časem. Ale přes všechny děsuplné vize si pozorně čtu články svých kolegů.

Hlavní téma se v podstatě nemění. Politika. Ale není se čemu divit. Jak praví staré hospodské pořekadlo: všichni lidé rozumí fotbalu, sexu a politice. Tedy alespoň si myslí, že mu rozumí. I já jsem se svého času pouštěl do tvrdých ataků vůči svým neoblíbeným politickým činitelům, v prvé řadě Václavu Klausovi a arogantním politickým kariéristům z pravo-levého spektra politické přímky. Ale najednou jsem si uvědomil, že hájit jednu stranu a ostouzet tu druhou za každou cenu není možné. Nevědomky tak na sebe kladu souhlas s negativními rysy toho politického spektra, které v tu chvíli hájím.

Odsoudil jsem vajíčkové útoky na ČSSD. Přitom se současnou podobou sociální demokracie nesouhlasím, ale zároveň je mi odporné místo argumentů házet potravinami. Jak už jsem napsal, když protestuji proti primitivismu, je proti vší logice používat primitivní prostředky. Jenomže jakmile vystoupíte proti vajíčkům, okamžitě si vás lidé zařadí mezi stoupence údernické politiky Jiřího Paroubka. Lepší je snad mlčet.

Václava Klause nesnáším. Jeho ekonomické názory, jeho veřejné vystupování. Ale jak se mě kolega bloger svého času ptal, nelíbil se mi předvolební spot Strany zelených, kde Klause "představoval" kohout, kterému Martin a Katka hrozí popravou, jestli nepodepíše Lisabonskou smlouvu. Je to podobné těm vajíčkům. V jádru to snad má nějaký vtip, ale jako argument v politickém boji mi to nic moc neříká.Navíc: kohout je v prastarých představách symbolem mužské plodnosti, takže Zelení spíše Klause glorifikovali a udělali z něj spravného macha, což určitě nechtěli. Rozhodně to však neznamená, že by se Klaus stal pro mě politickým miláčkem. Zvlášť po dnešku, kdy jsem se dočetl, jak jeho mluvčí Hájek šíří do světa konspirační teorie o americkém spiknutí okolo 11. září 2001. Hájkova kniha bude mít evidentně stejnou argumentační hodnotu, jako bílek na tváři Jiřího Paroubka.

Politika je komplikovaná a určitě se v ní už nevyzná ani Erik Tabery, kterého jako politického komentátora vidím na obrazovkách nejčastěji. Přesto dochází k vyhraňování táborů, které se navzájem nesnáší, hádají se a nadávají si. Tento blog je zaplněn sposutou článků, které se snaží ty druhé přesvědčit o neomylné pravdě jedné nebo druhé strany. Ale má nějaká strana neomylnou pravdu? Nejsou všechny ty blogerské hádky až absurdně směšné?

Brockettovy "Dějiny divadla" mají 800 stran. A jsou zaplněné podobnými boji směrů a hnutí, které se snažily vytlačit z jeviště ty "horší". My dnes považujeme Shakespeara za vrchol světového dramatu, ale tento veliký autor se dlouhá dvě staletí po své smrti jen těžko prosazoval na jevišti. Jeho hry se drasticky upravovaly, zakazovaly, velký filozof Voltaire dokonce Shakespeara označil za "opilého barbara". Dnešní zcela samozřejmé inscenování Shakespeara je tedy výsledkem urputných bojů. Ale můžeme hrdě tvrdit, že naše samozřejmé vyzdvihování Shakespeara jako největšího dramatika všech dob je neomylnou pravdou? Protože zcela zákonitě dějiny umění nejsou na svém konci a čeká nás ještě mnoho bojů jak na divadle, tak v politice. Naše dnešní absolutní pravda může zítra zemřít.

Co tím chci říci? Nehlásám bezbřehý relativismus, kdy člověk má nade vším mávnout rukou a nechat věci jejich osudu. To je cesta do pekel. Ale při vědomí, že naše ryzí pravda je ve skutečnosti velice chatrným pírkem ve víru historie, bychom mohli argumentovat slušně a bez snahy protivníka zadupat do země. Je to přinejmenším nemravné, ale hlavně - v rámci neexistence žádné absolutní pravdy - zcela směšně marné.

Vít Pokorný

Vít Pokornýděkuji15:2317.6.2009 15:23:05
la.miJe to fajn05:3911.6.2009 5:39:59
jirka n.Já jsem pro odezvu, třeba vajíčky ...00:2911.6.2009 0:29:54
NULIPobídla mě18:5210.6.2009 18:52:36
jan varguličTen odstup..18:4010.6.2009 18:40:55
josef hejnaKoukám, že to máte načtené lépe než já.18:0210.6.2009 18:02:36
Jirka.M.Kéž by takový16:1310.6.2009 16:13:43

Počet příspěvků: 9, poslední 17.6.2009 15:23:05 Zobrazuji posledních 9 příspěvků.

Vít Pokorný

Vít Pokorný

O všem, co mě cvrkne do nosu. Ale nechtěl by za to dostat do nosu.

Neobjektivní student, bažící po objektivnosti. Milovník umění, přírody a těch nejobyčejnějších stránek života.

REPUTACE AUTORA:
0,00

Seznam rubrik

Tipy autora

tento blog
všechny blogy