Milan Kundera skrze svá díla vystupuje jako morální autorita a také jako relativista. Také se hlásím k relativismu, proto mám apriorní nedůvěru ke všem dogmatickým výkladům světa, ať už zprava nebo zleva (volný trhxsociálně spravedlivá společnost). Nemohu však věřit Kunderovu relativismu. Ten sice v jednom ze svých románů píše: "Poslání je blbost. Nikdo nemá žádné poslání.",ale zároveň ten samý Kundera věřil v ideu komunismu a po včerejšku už víme, že překročil i elementární základ lidskosti. Došel si na tajnou policii a udal člověka. S vědomím, že to může znamenat i smrt tohoto člověka.
Snaha rehabilitovat se skrze románová díla je chabá. Relativistou a moralistou se člověk nemůže stát poté, co oslavuje zločince a schvaluje popravy starších žen (Milada Horáková) a ničení starých hodnot (církev, venkov a našlo by se ještě mnoho dalších věcí). Relativistou je člověk buď už ze své podstaty nebo se snaží pokrytecky vylhat ze svých minulých selhání (proto se mnozí někdejší komunisté a estébáci dnes až legračně fanaticky hlásí k pravici a ODS).
Milan Kudnera (a Pavel Kohout s ním) se vylhávají. Nemohou se pro mě stát morálními autoritami. Lidskost je jen jedna a nedá se "na čas" odložit pro mladickou poblázněnost a pak zase obléknout, jako kabát. Kundera se schovává v Paříži, nedává rozhovory a když už, tak je dělá sám se sebou (to je samolibost nejvyššího stupně). Možná ho kousá svědomí, nevím, ale podle jeho suverénství vůči okolnímu světu to vypadá, že si za svým udavačstvím a morálními kotrmelci pořád stojí. Stejně jako spousta dalších pokrytců okolo nás.
